Do nové sezony jsem opět tršku posílil kádr. Z dorostu přišel mladý talentovaný obranný záložník Gersi. Koupil jsem i mého oblíbeného brankáře Akinfeeva za 13,6 milionů eur, na to, že je mu teprve 24, má už velmi dobré schopnosti. Útok posílil Australan Mark Viduka z Leedsu, který mě díky končícímu konstraktu v Anglii nic nestál. Druhým útočníkem se stal hvězdný talent z Newcastlu, Wayne Rooney, ovšem za něj jsem musel sáhnout pěkně hluboko do kapsy pro 26 milionu eur (asi 740 mil. korun).
Jelikož jsem investoval nemalé finanční prostředky na přestupy, chtěl jsem co nejvíce vydělat především v Lize Mistrů. Nebyl jsem ale nasazen rovnou do základních skupin, o postup jsem musel bojovat ve 3. předkole s Standartem Lutych. Doma jsem udržoval po celý zápas vedení 1:0, nakonec jsem ale ještě přidal v nastaveném čase druhý gól a vyhrál tak 2:0. V Lutychu mi pak remíze 1:1 stačila k postupu. V základní skupině jsem dostal Rapid Vídeň, loňské francouzské mistry ligy SM Caen a Atlétiko Bilbao, kteří ale paří mezi mé neoblíbené soupeře. V prvním utkání jsem doma ramizoval ve vyrovnaném utkání s Rapidem Vídeň 1:1. Podobně vyrovnané utkání jsem odehrál také ve Francii a v Caen remizoval opět 1:1. Poté jsem cestoval do Bilbaa, kde jsem po 1. poločase vedl 3:1, nakonec se ale ukázalo, jak dobře na mě Španělé umí hrát a já si tak vezl domů další remízu, tentokrát 3:3. Ovšem v domácím utkání jsem Atlétiko Bilbao jasně ve všem přehrál a pohodlně zvítězil 3:0. Jenže postup do osmifinále mi zkomplikovala v dalším kole domácí prohra s SM Caen, kteří mě jasně přehráli a odvezli si výhru 4:2. Vše se rozhodlo v posledním utkání, ve kterém jsem dokázal zvítězit ve Vídni nad Rapidem 2:0 a zajistil si tak potřetí v kariéře postup do osmifinále Ligy Mistrů. Jenže v něm jsem se utkal se španělským velkoklubem - Realem Madrid.
Během zimní přípravy jsem i díky nedostatku financí žádné posily nepřivedl, ale jelikož jsem opět v lize válel, nebylo to zase až tak nutné.
Během jara jsem také odehrál osmifinále LM , ve které se mi během podzimní části celkem dařilo. Na Santiago Bernabéu jsem na favority jasně nestačil a podlehl jim 0:3, jenže v odvetě jsem se ohromně zvedl a vítězstvím 3:0 si vybojoval prodloužení, které se hrálo na Stříbrný gól. To mě nakonec nejspíš připravil o čtvrtfinále, protože hned v úvodu už jsem vedl 4:0, jenže pak se podařily vstřelit Realu 2 góly a o postupujícím bylo jasno. Velmi smolný konec v Lize Mistrů mě ale nerozhodil a v lize jsem si došel už k sedmému tituli v řadě. V poháru jsem byl také suverénní: Ve čtvrtfinále jsem porazil Zlín 5:1, v semifinále jsem se rozstřílel v Mladé Boleslavi a po vítězství 5:0 jsem se utkal ve finále s Blšany. Ti ovšem pro mě nebyly žádnou překážkou a já zvítězil 6:0, a pošesté za sebou zvedl nad hlavu pohár ČMFS.
Po sezóně se mi ale opět ztenčil kádr. Nejprve jsem neprodloužil smlouvu s brankářem Spadavecchiou, který jako trojka po Akinfeevovi a Borucovi stejne jen zahrival celou sezonu lavičku. Byli tady ale i nevynucené odchody. Kariéru ukončil obránce Rigobert Song, záložníci Pokoj s Fiorem a kanonýr Forlán, měl jsem tedy do příští sezóny koho nahrazovat, ovšem s omezenými finančními prostředky.